Historie městyse Nepomyšl
První písemný doklad se dochoval ze 14. století. V letech 1361-1409 drželi obec pánové z Janovic. V průběhu 15. a 16. století se zde vystřídalo mnoho majitelů. Za třicetileté války byla obec vypleněna Švédy a její obyvatelé byli zbaveni všech privilegií. Otázka, kdy byla obec povýšena na městečko, zůstává stále nezodpovězena. Roku 1717 udělil císař Karel VI. obci právo dvou jarmarků do roka. Z 18. století je také doložen městský znak.
V období 1. republiky byla Nepomyšl městem se zámkem a dvorem Herbersteinů, se 3 mlýny a kaolínovými závody. Za zmínku stojí dvě architektonické památky - zámek, vzniklý na místě původní tvrze a kostel sv. Mikuláše - původně gotická stavba ze 14. století, barokně upravovaná v 1. polovině 18. století.
Pamětihodnosti:
Zámek Nepomyšl kruhového tvaru, lípa srdčitá - krajinná dominanta, státem chráněný památný strom, socha sv. Mikuláše, hrádek Křečov, kaple v Chmelištné, jde o zděnou kapli postavenou na podélném půdorysu s jednoduchým portálem, římsou a trojúhelníkovým štítem s nikou v průčelí. Sedlová střecha se zvalbením v závěru nese věžičku se zvonem. Je to typický příklad drobné zděné sakrální návěsní architektury z 19. století výrazně poznamenaná novodobými úpravami. V nedávné době byla kaple zachráněna renovací. Boží muka ve Dvércích a Dětani, původně gotický kostel sv. Mikuláše postavený v polovině 14. století a barokně upravený v 1. polovině 18. století.
Osobnosti:
Wenzel Rott - ředitel a kronikář
Zámek Nepomyšl:
Uprostřed městyse Nepomyšl, ve vidlici dálkových cest, stojí na mírném návrší jednopatrová budova zámku. Hlavní cesta, přicházející do městyse od severovýchodu se přímo pod zámeckou budovou obklopenou dnes prstencem zanedbané zahrady, rozchází jednak na jih, směrem k farnímu kostelu, jednak na západ, směrem na Chmelištnou. Směry dálkových cest respektují i k nim přilehlé parcely budov a jejich zahrad.
Tento základní rozvrh městyse naznačuje, že poloha zámku přímo souvisela s nejstarším formováním obce, tedy s jejím vznikem. Dnešní zámek tvoří zevně uzavřený nepravidelný mnohoúhelník kruhového půdorysu o vnějším průměru 38 až 40 metrů, s vnitřním nádvořím tvaru nepravidelného pětiúhelníku. V šířce 11 metrů obklopuje zámek zanedbaná zahrada, vymezená ohradní zdí. Budova zámku je přístupná od jihu hlavní vstupní branou.
Budova dnešního zámku je výsledkem stavební činnosti několika historických epoch: gotické - z 1. pol. 14. stol., pozdně gotické - z konce 14. či počátku 15. stol., renesanční - z 1. i 2. pol. 17. stol., empírové - z 1. pol. 19. stol. a poslední necitlivé zásahy a úpravy novodobé z 2. pol. 20. stol.
Stavebně historický rozbor zámku zpracovaný Dr. H. Soukupovou dokazuje, že dnešní podoba zámku jehož navenek jednolitá hmota skrývá vnitřně složitě diferencovanou dispozici.
Především zevnímu kruhovému plášti neodpovídá obdobný rozvrh uvnitř nádvoří, ale nádvoří tvoří nepravidelný pětiúhelník o nestejné délce i úhlu jeho jednotlivých ramen. Tím je dána i naprostá asymetrie vnitřních prostorů jednotlivých zámeckých křídel. Z této charakteristiky je zřejmé, že budova dnešního zámku není dílem jednotné koncepce, ale výsledkem několika stavebních etap, které byly postupně realizovány v rámci prostoru vymezeného původně kruhovou hradbou.
Původní gotická tvrz byla samostatná dispoziční jednotka o velikosti cca 9x16 metrů v severní části zámku a byla vetknuta do hradebního obvodu. Vnější kruhový plášt má dnes jednotnou šířku 150 až 160 cm v úrovni přízemí po celém obvodu. Ve sklepních substrukcích dokonce 180 až 190 cm
Veškeré další stavební úpravy a etapy respektovaly prostor původní kruhové hradby, at již úprava pozdně gotická, v jižní části zámku včetně průjezdní brány, nebo přestavba renesanční , která směřovala s novým renesančním názorem k tomu, doplnit zbývající nezastavěnou plochu novými křídly a vytvořit tak jednotné vnitřní nádvoří, či úprava barokní a empírová.
Posledním majitelem byl Josef Herberštejn až do roku 1949, kdy byl zákonem podle dekretu z roku 1945 přidělen Cs. státnímu statku nímu statku
Kostel
Kostel v centru panství dostal varhany již v 17. století. Nejprve to byl regál. Nový šestirejstříkový nástroj s pedálem byl postaven kolem r. 1679. Podle současných poznatků soudíme, že mohl být jáchymovské provenience, stejně jako např. varhany v blízkém Lubenci z dílny Johanna Franze Vogelhaupta. R. 1706 byl kostel vyzdoben, mj. štukatérskou prací. Patrně se pracovalo i na kůru, neboť následujícího roku varhany rozebral a opravil jesenický varhanář Berger. Téhož roku jejich skřín spolu s oltářem a zpovědnicí štafíroval valečský malíř. V r. 1738 se odtud uvádí varhanář Johann Gottlieb Schulz, později, do 2. třetiny18. století zde jistě působil mistr Bergmuller z blízkého Vroutku. K r. 1750 uvádí inventář již osmirejstříkové varhany s pedálem a starý regál, v r. 1759 čítal nástroj deset hlasů. K r. 1777 je popsán jako opotřebený a špatný.
V poslední třetině 18. a I. polovině 19. století v Nepomyšli působil místní truhláško- varhanářský rod Mullerů. Ferdinand Miller pracoval pro kostel v r. 1783 jako truhlář na nově štafírovaném hlavním oltáři a krátce na to na faře. Tehdy mu byla zadána přestavba varhan. Již r.1784 mu bylo za předělání a novostavbu plánovaného díla vyplaceno 80 zl., do r. 1786 obdržel ještě 60 zl. Většinu nákladu nesl zřejmě patron, tehdy Dietrichsteinové.
Pozitiv nového dvoumanuálového nástroje s osmnácti rejstříky byl vsazen do parapetu (platbu tesaři a zedníku uvádí účet z r.1784), varhany se třemi vzdušnicemi měly na poměrně nevelký prostor nízkého kostela velmi bohatou dispozici. To, že varhanář do nástroje zapracoval předchozí dílko ze 17. století, potvrzují jednak pozdější renovace, jednak užití malých starých měchů, které musely být v 1.1796-1797 za 70 zl. "opraveny" (ve skutečnosti byly dodány tři nové, větší, tesaři byly r. 1796 dány 2 zl. 22 kr. za lešení.). Varhany dále udržovala mullerovská dílna. R. 1797 to byla oprava manuálu, pozitivu a pedálu za 30 zl., následujícího roku, kdy byl nástroj poškozen při opravě stropu, se zaplatilo 25 zl., r.1800 dáno za přeladění o čtvrttón výše kvůli dechovým nástrojům 10 zl. atd. Další práce prováděl Johann Konstantin Miller: oprava r.1831 či oprava měchů r.1838 za 8 zl. Před r.1814 byly skříně varhan zdobeny mramorováním.
Ve 40. letech se jednalo o velké renovaci. Již k r.1843 posuzoval patron návrh v ceně 210 zl., z čehož měl uhradit polovinu. Dne 18.3.1848 podal rozpočet na 200 zl. čistecký varhanář Ferdinand Guth, kterého protěžoval místní kněz, a domácí mistr Miller, jemuž po určitých peripetiích a nepříjemnostech ze strany duchovního správce patronátní úřad zakázku svěřil. Guthův rozpočet byl sice o 10 zl. nižší, avšak čistecký varhanář navrhoval např. jen polepení červotočivých dílů papírem. V dubnu r.1848 patron Millerův návrh ve Vídni potvrdil. Varhanář toho roku zhotovil novou pedálovou vzdušnici se 36 dřevěnými za 72 zl. a provedl práci v celkové částce 210 zl. k plné spokojenosti. Do r.1850 mu bylo doplaceno ještě 34 zl. za přeladění.
Ke kolaudaci byl v listopadu r.1849 přizván chebský varhanář Josef Miller, který právě stavěl velké varhany v Maštově a jenž dílo schválil. Nepomyšlský Muller v děkovném dopise patronátnímu úřadu z r.1849 mj. zdůvodňuje náročnost opravy skutečností, že nástroj je 170 let starý. Pokud nešlo o taktický tah, byl tedy v rokokových varhanách Ferdinanda Mullera použit původní (Vogelhauptův?) pozitiv.
Po čtyřech desetiletích se varhany nalézaly opět ve špatném stavu. Dne 13.10.1888 podával karlovarský mistr Haberzettel návrh opravy za 350 zl., zminuje tři měchy, pět červotočivých pedálových hlasů a nepotřebný cimbál, který hodlal nahradit bordunem 8. Již dříve, 12.6. toho roku, podal jiný rozpočet podbořanský varhanář Langnauer. Ten plánoval za 392 zl. zhotovit nové píštaly prospektového principálu 8, které byly ze slabého plechu, novou flétnu 8, od polohy I přefukující, obě kopuly, zásobní měch se třemi čerpacími na kliku aj. Týž mistr podává 27.1.1891 návrh na rozsáhlou renovaci za 840 zl., uvádí však současně, že bude lépe postavit varhany nové, neboť staré zabíraly na kůru příliš mnoho místa. V listopadu toho roku posílá do Nepomyšle pomocníka, aby zjistil, zda bude možno postavit nástroj do Vánoc. R.1889 zaslala návrh s katalogem též krnovská firma Rieger.
Barokní varhany byly odstraněny, když tehdejší patronka, Theresie hraběnka Hergersteinová, věnovala nový kuželomechanický jednomanuálový nástroj, který za 1.250 zl. postavil Ferdinand Langenauer. Ten ho původně za 1.487 zl. navrhl 14.9.1890, v srpnu r.1892 dílo jako "velmi podařené" kolaudoval Josef Witek, varhaník u žateckých kapucínů. Široká fronta Pseudorománského prospektu dle varhanářova nákresu byla podmíněna nízkostí kůru. Manuál i pedál jsou chromatické o rozsahu C-D I, resp. C-H o. Prospektový principál byl po r.1918 nahrazen zinkovým a superoktáva 2 vyměněna za zinkový vox celestis 8. Na místě někdejšího pozitivu v zábradlí stojí hrací stůl dnes poškozených a nehratelných varhan, nepůvodní prospekt byl zčásti opět "rekvírován", tentokrát však rukou vandalů. Soustava měchů je charakteristicky ovládána klikou. sticky ovládána klikou.
